Císařská hrobka (Kaisergruft)

Aneb co jste nevěděli o Habsburských pohřbech. Pro leckoho bude jistě překvapivé zjištění, že těla příslušníků císařské dynastie nejsou pohřbena v celku. V souladu s rituálem praktikovaným od první poloviny 17. století do konce 19. století byly ostatky ukládány na třech různých místech. Těla jsou uložena v Císařské hrobce u kapucínů, srdce v urnách u augustiniánů a vnitřnosti ve Vévodské hrobce pod chrámem sv. Štěpána. (Pro zajímavost: u nás podobný rituál provozovali krumlovští Schwarzenbergové.)

Císařská hrobka (Kaisergruft)

Tzv. poslední rezidence příslušníků Habsburské dynastie je krypta pod kostelem kapucínů, někdy se jí podle toho říká Kapucínská hrobka.

Kapucínský kostel na Neuer Markt[/caption] Krypta je přístupná v běžném turistickém režimu. Uvidíte nádherné sarkofágy zdobené funerálními motivy. Smí se zde fotografovat, i když jen bez blesku.

• Kaisergruft, Neuer Markt
• Vstupné dospělí €7,50, děti do 18 let €4,50
• Otevřeno denně 10 – 18 h

Zřízení krypty inicioval za svého života císař Matyáš Habsburský (+1619), který tu také se svou ženou Annou spočinul roku 1633 jako první. V průběhu staletí se, jak přestávala stačit, krypta rozšiřovala a dnes ji tvoří deset částečně oddělených průchozích komor. Nejčestnější místo v komoře pod kopulí s freskami zaujímá společný sarkofág Marie Terezie (+1780) a jejího manžela Františka I. Štěpána (+1765). [caption id=”attachment_135” align=”alignnone” width=”530”] Jeden ze sarkofágů v Císařské hrobce[/caption] Je zde pohřbeno celkem 146 příslušníků dynastie plus jediná osoba, která k rodu nepatřila ani se nepřivdala, a tou je hraběnka Karolina Fuchs-Mollard, dvorní dáma Marie Terezie, její blízká důvěrnice a vychovatelka jejích dětí. Ne všichni panovníci ale měli stejný vkus. Například Josef II. si pro sebe tento posmrtný rituál nepřál. Na svou vlastní výslovnou žádost byl pohřben v prosté dubové rakvi v uniformě polního maršála (a v celku). Ostatně do pohřebnictví Josef II. poměrně nešťastně zasáhl svým výnosem, v kapitole o Mozartovi si přečtěte, jak se to dotklo slavného skladatele. Všechny císařovy reformy byly vedeny s dobrými úmysly, ale ne vždy se je dařilo uvést do života tak říkajíc beze ztrát. Snad proto se Josef II. cítil tak neúspěšný, že požádal známého opata, aby mu byl na rakev vyveden nápis ve smyslu: „Tady leží kníže, který ani při nejlepší vůli nemohl prosadit žádný svůj plán.” Celá habsburská epocha se definitivně uzavřela právě zde, v Císařské hrobce, dne 16. 7. 2011, kdy sem byl se všemi poctami a za obrovského zájmu médií i veřejnosti pohřben ten poslední, kdo se narodil do císařské kolébky – Otto von Habsburg. Naposledy se tak zřejmě odehrál rituál klepání na kapucínský kostel, na který se můžete podívat v následujícím videu pod odkazem. Na vysvětlenou: ceremoniář klepe na bránu kostela a opat se ptá, kdo chce vstoupit? Ceremoniář odříkává všechny panovnické tituly zemřelého a opat odpovídá, že toho nezná. Podruhé klepe ceremoniář na bránu kostela a na otázku kdo chce vstoupit odříká všechny tituly dosažené za života. Opět dostává zamítavou odpověď. Až potřetí, když odpoví “Otto, prostý hříšník”, je průvod vpuštěn. Pohřeb Otty Habsburského, klepání na bránu

Hrobka srdcí (Herzgruft)

Začal s tím Ferdinand IV. roku 1654. Přál si, aby bylo jeho srdce uloženo ve zvláštní schráně v kostele augustiniánů. Do té doby se srdce pohřbívala se všemi ostatními vnitřnostmi v urnách do Vévodské hrobky v katedrále sv. Štěpána. Na první pohled morbidní libůstka má racionální důvod. Orgány se z mrtvého těla vyjímaly při balzamování, aby se zabránilo rychlému rozkladu. Habsburkové se nenechávali mumifikovat tak, jako například egyptští faraoni, ale proto, aby tělo vydrželo několik dní v otevřené rakvi, byla alespoň základní konzervace nutná. Byla tedy zřízena zvláštní komora, do níž se vchází z Loretánské kaple v augustiniánském kostele, a v ní jsou vyrovnány urny se srdci celkem 54 příslušníků rodu. Poslední takto pohřbené srdce patří Fratišku Karlovi (+1878). Komora není přístupná stále, jen při zvláštních příležitostech nebo na přání po objednání. Poněkud zarážející je velmi prostý vzhled hrobky. Je to jen vybílená malá místnost s prostými policemi bez ozdob. Bývala dříve bohatě zdobená, po posledním požáru ale nebyla obnovena do původního stavu. Augustiniánský kostel určitě navštivte, leží mezi Hofburgem a Albertinou a měl pro císařskou dynastii zvláštní význam (viz kapitola Vídeňské kostely). Jistě nepřehlédnete na pravé stěně bílou mramorovou plastiku, která znázorňuje postavy kráčející do jeskyně v pyramidě. Jde o kenotaf, který nechal vytvořit ovdovělý Albert Sasko-Těšínský své ženě Marii Kristině. (To byla ta nejoblíbenější dcera Marie Terezie, která jediná se směla vdát z lásky.) Kenotaf nese nápis UXORI OPTIMAE ALBERTUS (Nejlepší manželce Albert). Postavy znázorňují Dobrotivost, která vede slepého starce, zarmouceného Génia, opírajícího se o lva, Ctnost s urnou, dvě dívky s pochodněmi a na medailonu uprostřed je tvář Marie Kristiny. Více o osudech Alberta a Kristiny v kapitole Albertina

Vévodská hrobka (Herzogsgruft)

Nachází se pod kněžištěm chrámu sv. Štěpána a je v ní uloženo 78 schránek s těly, srdci nebo vnitřnostmi 72 příslušníků habsburské dynastie. Její prohlídka je spojena s katakombami pod sv. Štěpánem a částí náměstí. Vstup je přímo v chrámu. Viz kapitola Stephansdom.

• Prohlídka katakomb trvá cca 30 minut a je s průvodcem.
• Vstupné dospělí €6, děti do 14 let €2,50
• Otevřeno po – so 10 - 11,30 a 13,30 – 16,30 h, v neděli a svátek jen odpoledne

A když už jsme u těch pohřbů, pojďme na Centrální hřbitov! Bude to relaxační, mírně edukativní vycházka přírodou ;-) - Zentralfriedhof.