Vídeňské kavárny

Vídeňská kavárna je fenomén světové proslulosti, od roku 2011 je (dokonce!) vídeňská kavárenská kultura jako součást světového nehmotného dědictví zapsaná na seznam UNESCO. UNESCO ve svém prohlášení říká: pro vídeňské kavárny jsou typické mramorové stolky, na nichž je podávána káva, židle Thonet, boxy (lóže), noviny v držácích z ohýbaného dřeva a detaily interiérového designu v historickém stylu. Dodávám ještě usměvaví číšníci a milé servírky. A co z toho plyne?, říkáte si. Může si teda ucabrtaný turista dát normálně někde kafe, nebo ho čeká nějaký nesrozumitelný „unesco rituál“, na konci kterého bude tak leda otrávený a o deset éček lehčí?

Káva a štrůdl s vanilkovou omáčkou
Káva a štrůdl s vanilkovou omáčkou

Kavárny pro turisty

Ve Vídni je prý přes tisíc kaváren, čemuž není těžké uvěřit, v centru je od jedné ke druhé tak 7 metrů. Není neobvyklé, že je kavárna leckdy i cukrárnou (Cafe & Konditorei) a s kávou tak můžete konzumovat i dort, třeba proslulý sacher (bude o něm ještě řeč) nebo štrůdl, často ještě horký s vanilkovou omáčkou. Některé podniky nesou přídomek K. u. K., znamená to kaiserlich und königlich a jde o ty cukrárny a pekárny, které dodávaly zboží už na císařský dvůr. Najdete je v centru a do jejich honosných interiérů si často musíte vystát frontu. Komu to stojí za to, toho uvítá leckde i livrejovaný portýr a na pár minut se ocitne ve starých dobrých časech. Milá je tradice živé hudby v kavárnách, setkáte se s ní skoro všude. Počítejte s cenami kolem 5 euro za kávu, káva + štrůdl cca €10. K nejznámějším kavárnám v centru patří:

Demel, K. u. K. Hofzuckerbäcker

Už od roku 1786 měla tento podnik v oblibě vídeňská aristokracie. Říká se, že proslulý dort sacher se poprvé pekl tady. Pekař a znalec receptu se ale s majitelem kavárny nepohodl a odešel ke konkurenci, kde se teprve i s dortem proslavil. Je potřeba říci, že Originální Sacherův dort je ochranná známka, o níž proběhla řada soudních sporů a po nich má právo ji užívat pouze rodinná firma Sacher. Ale všude je výborný!Personál prý hostům oniká („Už si ráčili vybrat?“). Vyrábějí tu dorty, štrůdly a různé dobrůtky z čokolády, což můžete za skleněnou stěnou pozorovat. Specialitou jsou kandované fialky, které prý ráda mlsala Sisi.

L. Heiner, K.u.K. Hofzuckerbäcker

Podle recenzí nejlepší tažený závin s vanilkovou omáčkou, jaký můžete ve Vídni ochutnat.

Café Central

Koncem předminulého století tu denně vysedávali Adolf Loos, Stefan Zweig, Leo Trotzki, Sigmund Freund a další příslušníci tehdejší intelektuální elity. Kavárna má překrásný interiér a kromě kávových specialit, dortů a štrůdlu se tam i normálně najíte za 12 – 21 Euro.

Café Hawelka

Omšelý inventář je autentickým svědkem starých časů. Kavárnu založili v roce 1939 Leopold a Josefína a dnes je provoz v rukou jejich vnuků. Legendární kavárník Leopold Hawelka zemřel v roce 2011 ve svých 100 letech. V knize hostů jsou tu jména jako Arthur Miller, Andy Warhol nebo F. Hundertwasser. Typický zákusek je zde obrovská buchta s povidly.

Café Sacher

Snad nejproslulejší ze všech vídeňských kaváren je součástí hotelu Sacher hned za budovou Staatsoper. Původ jména kavárny, hotelu i dortu je v příjmení zakladatele podniku, jehož potomci jej stále vedou.

Cafe Schwarzenberg

Interiéry Cafe Schwarzenberg prošly zásadní rekonstrukcí v 70. letech, do té doby nesly stopy řádění sovětských vojáků z roku 1945. Nicméně překrásné interiéry s vysokým řemeslným standardem (především ty s černým mramorem a zrcadly) jsou připisovány Adolfu Loosovi.

K. u. K. Conditorei Sluka
K. u. K. Conditorei Sluka

Kavárny pro kávomily a znalce

Na špatné kafe ve Vídni nenarazíte, ale potrpíte-li si na boby oceněné Cup of Excellence, tak i z takových se tu vaří. Nezřídka má kavárna i vlastní pražírnu a dováží si suroviny, experimentuje s kombinacemi různých druhů, vysílá baristy do soutěží, prostě tady se vaří liga. Kavárny budující svou pověst na prvotřídní surovině a vymazlené přípravě jsou například tyto:

CaffèCouture

Jonas Reindl

Kaffeefabrik

Na kávě si dávají záležet i v Kaffeefabrik, mají vlastní pražírnu, praženou kávu si tu můžete koupit. Jsou specialisté na různé druhy káv a umějí jejich chutě dokonale popsat, takže pokud na to bude vaše němčina stačit, utřídíte si tu pojmy.

Fenster Cafe

Nejlevnější preso v celé Vídni, za €0,95, vám prodají ve Fenster Cafe. V romantickém koutě starého města najdete otevřené okno, z nějž prodávají kávové speciality na ulici. Místní endemit je preso ve zmrzlině zaklopené čokoládou. Barista Sascha obsadil vloni třetí místo na rakouském Barista Championship.

A teď o samotné kávě

Ehm… tak předně – to, čemu se v Čechách říká vídeňská káva (jakékoli kafe s porcí šlehačky) to vídeňští kavárníci rozhodně takhle nepojmenovali. To si prostě český plebs dával do nosu a představoval si u toho, že se má jak u dvora. Nicméně kávu se šlehačkou mezi tisíci místními specialitami samozřejmě objevíte, například dvojitému moka s šlehačkovým kopcem se říká Einspänner. A pozor – někteří kavárníci už se dovtípili, čeho se Češi dožadují a tu vídeňskou kávu po našem už pod tímto názvem nabízejí. Klidně se dá říct, že Češi naučili Vídeňany, co je to vídeňská káva.

A náš turek? Pod označením Türkischer je tu k mání káva připravená v měděné džezvě, to se mletá káva svaří s vodou a cukrem a přefiltruje do hrnku.

To nejobvyklejší, co se tu pije, je Melange. Káva s horkým napěněným mlékem, zaměnitelné s Cappucino, to ale mívá ještě na špičku nože skořice nebo kakaa.

Pokud mléko v kávě nemusíte, objednejte si Mokka, pije se bez mléka a servíruje se se sklenkou vody.

Můžete si samozřejmě objednat i Mokka mit Milch a dostanete kávu s mlékem ve skleničce zvlášť.

Setkáte se i s označením Schwarzer pro černou kávu, Brauner pro kávu s trochou mléka, Kapuziner je černá káva s čepicí z mléčné pěny.

Další kávové speciality mohou mít v různých podnicích různé názvy, ale pro názornost některé speciality z Centralu:

Trocha historie

Kafe vám bude určitě líp chutnat, když budete tak zhruba vědět, kde se fenomén kaváren vlastně vzal.

V roce 1683 se Vídeň těžce a slavně ubránila dlouhému osmanskému obléhání. Po Turcích v zákopech kromě hedvábí, zlata a zbraní zbyly i objemné pytle s kávovými boby. Ještěže měli Rakušané i zajatce! Ti prozradili, jak z pražených bobů připravovat horký povzbuzující nápoj a káva rychle zdomácněla. První kavárnu prý otevřel kolem roku 1700 Armén Diodato a nabízet hostům ke kávě noviny napadlo nejdříve kavárníka Kramera ve Schlossergasse, kolem roku 1720. To se chytlo. Za tiskem začali chodit literáti a intelektuálové. Ale upřímně – chodili hlavně za teplem. V kavárnách se topilo, zatímco doma měl chudý umělec většinou studená kamna. Dělný lid doma také nemíval pohodlí, běžné bylo sdílet jednu postel ve více lidech a tak bylo vysedávání v kavárnách přijatelný způsob existence. Navíc se tu hrávaly šachy a kulečník, vlastně o samotnou kávu až tak nešlo. V roce 1788 nastěhoval M. Diegant do svého podniku spinet a hudba lákala jak hosty, tak umělce, kteří tu pak běžně koncertovali. Po kavárnách hrávali Mozart, Beethoven i Strauss. A byla to ryze mužská záležitost. Ženy do kaváren nesměly až do roku 1840 a i potom jen v mužském doprovodu.

Dlouhá historie, příběh, starosvětská stabilita s kořeny někde v hloubi éry rakousko uherska jsou pilíře té kavárenské kultury, kterou vzalo vážně i UNESCO.

Mimochodem, už jste měli řízek? A co víno?