Zentralfriedhof

Vídeň je jedno z mála měst na světě, ve kterém je hřbitov úplně normální turistický cíl. Tady si každý tafofil přijde na své. Na hřbitově jsou v pravidelných odstupech toalety a u hlavní brány je kavárna. Dá se tu opravdu prožít den.

Zentralfriedhof
Zentralfriedhof

Zentralfriedhof

Ústřední městský hřbitov - Zentralfriedhof, není jen tak ledajaký hřbitov. Leží zde přes 3 miliony mrtvých ve zhruba 330 tisíci hrobech, hřbitov má rozlohu 2,5 km2 a jezdí tu autobus, který tady má 20 zastávek. V budově vpravo od hlavní brány je infocentrum, kde můžete dostat mapku hřbitova. (Ale pozor: budova je momentálně do jara 2018 v rekonstrukci a infocentrum je přesunuto do budovy Unternehmenszentrale der Friedhöfe Wien GmbH na adrese Simmeringer Hauptstraße 339, což je proti hlavní bráně na druhé straně ulice.) Je zde k dispozici také audioguide za cenu €6, k jeho vypůjčení potřebujete platný průkaz totožnosti, ale audioguide bohužel není v češtině. Jinak jsou po celém hřbitově podél cest rozmístěny plánky a infotabule, abyste se neztratili. Orientační plán hřbitova si můžete otevřít zde: orientační plán v pdf Zentralfriedhof byl otevřen 1. 11. 1874 po jedenácti letech od prvního nápadu na jeho založení. Hned první den tu bylo pohřbeno 12 nebožtíků do obecního hrobu a proběhl také jeden plnohodnotný pompézní pohřeb. Tento první hrob leží 100 m od hlavního vchodu vpravo u zdi, v oddíle 0, má číslo 1 a leží v něm Jakob Zelzer.

Hřbitovní kostel sv. Karla Boromejského
Hřbitovní kostel sv. Karla Boromejského

Na hřbitov vstupte hlavní branou, široká ulice tvoří osu hřbitova a nejdříve prochází starými arkádami, za nimiž je centrálně umístěná stavba monumentálního kostela sv. Karla Boromejského. Ten částečně obkružují nové arkády. Kostel projektoval architekt Max Hegele a investorem bylo město Vídeň. Někdy se kostelu říká „Luegův“ (Luegerkirche) podle tehdejšího starosty, který položil základní kámen, ale vysvěcení už se bohužel nedožil. Pohřben je v kryptě kostela. Kostel je secesní a v mnohém velmi podobný stavbě Otty Wagnera (Kirche am Steinhof, viz kapitola Architektura). Wagner byl o generaci starší, než Hegele a Steinhofskirche stál dříve, ale odpověď na otázku kdo koho inspiroval není jednoznačná. Plány na hřbitovní kostel existovaly už v roce 1899. Hegel s nimi vyhrál městskou architektonickou soutěž, v jejíž porotě byl mj. i Wagner. Plány na Steinhofskirche vznikly až poté. Takže kdo od koho opisoval? Hmm? Kostelní hodiny nemají čísla, ale litery hesla TEMPUS FUGIT (čas běží). Písmen je jen jedenáct, dvanáctka je nahrazena křížem. Zajímavých detailů na stavbě objevíte víc - vitráže, osvětlení, kryptu s denním světlem - všechno neobvyklé, monumentální, krásné a stylově čisté.

Johann Strauss a Johannes Brahms
Johann Strauss a Johannes Brahms

Na hřbitově je patrná snaha nebožtíky organizovat podle pozemských kariér. To nám dost usnadňuje orientaci. Své oddělení tu mají hudebníci, politici, sportovci, pohromadě jsou umístěny hroby příslušníků jednotlivých církevních řádů: dominikáni, kapucíni, salvatoriáni… Turisté asi nejčastěji zavítají do oddělení hudebníků (Muziker). Jednak je znají úplně všichni a jednak je to snadno nalezitelné místo u hlavní cesty vlevo za starými arkádami. Uprostřed půlkruhového prostranství je Mozartův pomník (nikoli sám W. A. M., viz kapitola V Mozartových stopách) a okolo hroby Straussů, Brahmse, Beethovena, Liszta a dalších. A pro pořádek - Antonio Salieri leží jinde, a to v oddíle 0, řada 1 (hned u zdi), hrob číslo 54. Od roku 1928 zde mají vlastní sekci i Češi (oddíl 140, řada 2-5). Český hřbitov je vymezen živým plotem a na ústředním místě stojí vysoký kamenný kříž. Hroby mají jednotnou úpravu a o hřbitov se stará pracovní tým České duchovní služby ve Vídni. Zdaleka ne všichni rodáci ale odpočívají právě zde. Například Emil Holub je pohřben v oddíle 14A, č. 11. (To je přímo proti hudebníkům.) Skulptura, která zdobí jeho hrob je tvořena bustou na sloupu, pod nímž sedí zarmoucená ženská postava, objímá glóbus a prstem ukazuje do toho místa v Africe, kam Holub s manželkou přišli jako první Evropané. Netřeba zdůrazňovat, že hřbitov je plný funerálního umění. Pod starými arkádami zaujme náhrobek Augusta Zanga (1807 - 1888), majitele dolů. Hrob průmyslníka Maxe Thury, von Thurybrugg (1841 - 1919) hlídá naddimenzovaný rytíř a dalších zajímavých skulptur jsou tu tisíce.

Náhrobek Augusta Zanga pod starými arkádami
Náhrobek Augusta Zanga pod starými arkádami

Hřbitov není jen katolický, narazíte zde na buddhistický sektor se stúpou, židovské hřbitovy starý a nový, jen protestanti jsou až za zdí. Různá oddělení mají různou atmosféru - lesní hřbitov s neobvyklým kolumbáriem, vojenský sektor, ad. A můžete tu potkat i malé srnčí stádo (živé).

Starý židovský hřbitov
Starý židovský hřbitov

Nejfotografovanější a nejvíce obložený květinami v každé roční době je ale hrob zpěváka Falca, který má v Rakousku nezapomínající a početnou skupinu fanoušků doslova až za hrob. Spočívá tu už dvacet let (od února 1998) a jeho pohřbu prý se zúčastnily 4 tisíce lidí. Co dodat? Snad jen: “Verdammt, wir leben noch”!

Falco

Muzeum pohřebnictví